Paní, chybí Vám čtyři klienti!
Práce externí průvodkyně mne ve své době velmi bavila a díky ní jsem se nejen dostala na zajímavá místa, ale také zažila situace, které bych nevymyslela.
U každého zájezdu si vždy vytipuji tři druhy klientů a to, tazatelé (jsou schopni se zeptat na to, jakou barvu má spodní prádlo řidiče), věční rýpalové (nelíbí se jim ani to, že u lyžařského pobytu je sníh) a pak tzv. nezávislí klienti. Poslední skupinu či jednotlivce většinou minimálně 1x za pobyt někde hledám nebo jinak zachraňuji ze situace, na kterou jsem předem upozornila,, avšak v případě NK (nezávislý klienti) to bylo zcela zbytečné.
Již třetím rokem provázím zájezd na Sardinii, jedná se o kombinovaný pobytově-poznávací výlet a přeprava do cíle cesty - Sardinie - není letecky, ale autobusem a trajektem. Také u této skupiny mám od počátku některé klienty zařazeny do výše uvedený skupinek a čekám, co bude. Před naloděním na trajekt všem pečlivě vysvětluji postup při nástupu, která místa jsou nejvhodnější na usazení, kdy asi budeme na místě a hlavně, která loď je naše! Hm, skupinka NK se vesele baví a po upozornění, že by měly poslouchat se, mne vraždí pohledy. Tentokrát tvoří skupinku NK totiž čtyři děvčata ve věku okolo dvaceti let.
Klienti opouští autobus, všichni jdeme ve skupině, až na NK, které si vesele pobíhají po přístavu a "balí" námořníky. Zatím se však stále drží v našem dosahu, tak to neřeším. A ejhle - starší paní ze zájezdu si nechala v autobuse prášky na tlak a musí je mít. Zastavuji skupinku a ještě doběhnu k odjíždějícímu autobusu a léky přinesu. Všichni čekají, jen NK už není vidět. Nu což, asi už děvčata nastoupila. Pomalu se nalodíme všichni. Trajekt odjíždí za 20 minut, naproti nás stojící loď na Korsiku odjíždí za 15 minut. Naproti nás je myšleno cca 200 metrů od naši lodi, do obou trajektů stále nastupují cestující.
Jsem pečlivá průvodkyně (tedy většinou) a klienty si po nalodění chci spočítat, řekli jsme si již dříve, kde se sejdeme, ať zjistíme, zda jsme všichni a já mohu být v klidu. Všichni jsme se sešli u infocentra v přízemí trajektu, všichni až na NK. Někdo jen tak tiše pronesl, že je viděl jít dále po molu...k lodi na Korsiku. Palubní šéf mezitím hlásí, že se má ukončit nástup, bude se odplouvat za pár minut a informuje o průběhu cesty. Chybí mi čtyři lidi!
Zoufale prosím námořníka u vstupního mola, ať mne pustí ven, že musím doběhnout na vedlejší loď a zpět - zoufale ho prosím německy a on je Ital, což je možná štěstí, jelikož mi nechápavě pokyne, že můžu jít, ale musím být obratem zpět. Obratem zaběhnout 400 metrů bude asi trochu problém. Ještěže běhám doma, teď se mi to hodí. Celou cestu k vedlejší lodi si v duchu opakuji, že mi nesmí odjet všichni mí klienti sami na Sardinii, že to musím, MUSÍM, stihnout.
Loď na Korsiku už má nástupní molo zvednuté, pravděpodobně můj výraz v obličeji však způsobí, že jej spustí zpět a já opět zoufale vysvětluji... opět německy Italovi. Pustí mne na palubu a já běžím k místu předem domluveného setkání na lodi, sice na jiné lodi, ale já věřím, že tady budou. A jsou, u sloupu se choulí roztřesená skupina NK - tedy tři členové, čtvrtý chybí. Když mne spatří, radují se jak malé holky, něco mi říkají, nevnímám, jen jim doporučuji šetřit si dech - za pár sekund musí zaběhnout rekordní čas v běhu na 200 metrů s baťůžkem.
Palubní šéf mne upozorňuje, že už 3 minuty měli plout, trochu sázím na to, že Italové mají na všechno čas a tudíž nám loď na Sardinii neuplave. Místnímu moderátorovi plavby s omluvou beru mikrofon a česky do něj vysílám SOS pro poslední ztracené děvče, které se obratem zjevuje vyděšené a s pláčem u nás, prý nás všude hledají a nemohou najít, no když jsou na jiné lodi, není se čemu divit. Vracím mikrofon, děkuji za pomoc a posádce přeji příjemnou plavbu a utíkám pryč.
Tedy utíkáme, já vpředu co by vodič, povzbuzuji holky k atletickému výkonu. Bohužel děvčata asi netrénuji tak pečlivě jako já a zatím to na rekordní čas v přeběhu nevypadá, nástupní molo trajektu na Sardinii se zvedá, loď troubí k odjezdu... ... ... ... padlo pár nepublikovatelných slov...
Stihly jsme to, Ital u nástupu si mne pamatoval a když mne viděl, jak zase peláším od druhé lodi zpět i s pelotonem v zádech, loď nenechal odjet a ten den měly nakonec oba trajekty zpoždění.
Tato skupina nezávislých klientů (NK) se už za celý zájezd neprojevila jako nezávislá, naopak stala se z ní skupina HB (hodní beránci) a paní průvodkyně byla pro ně bohyní.
Iva Děcká
Závod LH 24 bílé peklo vedoucí do ráje
Po roční pauze opět na startu a po měsíci od závodu „pár“ řádků o těchto, tentokrát více než kdy jindy, náročných 24 hodinách „v kopci“. Bylo to peklo... I když s odstupem času už celé bílé peklo vychladlo...
Iva Děcká
Vltava Run 2017 aneb můj víkend s kinetózou
Po roce jsem se opět postavila na start štafetového závodu ze Šumavy do Prahy vedoucího podél Vltavy, kde celkem naběháme 360 km ve 12 osobách,. Ano, je to závod i o běhání, ale také o přejíždění autem z předávky na předávku...
Iva Děcká
LH 24 podruhé aneb loni jelen a letos mžitky před očima
Také letos jsme se museli vrátit na „místo činu“ a zkusit opět posunout své limity. Extrémní závod LH 24 má své kouzlo a jakmile vám jednou učaruje, nelze mu odolat. Běhat 24 hodin na vrchol Lysé hory a zpět, to je prostě výzva.
Iva Děcká
Valašský hrb 2016 - sem tam nějaký frk či drb…
...přijet, běžet, prožít, vidět a SLYŠET... Tak trochu neběžecky o běžecké akci aneb člověk si musí závod užívat všemi smysly... Žádný z uvedených rozhovorů nebyl cílený a připravený, prostě je to tak, jak nám huba narostla.
Iva Děcká
Vltava Run aneb cesta tam a zase zpátky (s trochou nadsázky)
Jsou závody, kde jsou dva páry běžeckých bot méně důležité než rezervní klíč k doprovodnému autu, závody, na kterých se nesmí sejít „blbá“ parta, ale hlavně závody, které jsou prostě BÁJEČNÉ...a to VLTAVA RUN určitě je...
Iva Děcká
LH 24 - "lehké" povídání o těžkém závodě a jelenovi na trati
Jsou závody, které člověk vyhraje už tím, že doběhne do cíle a extrémní zimní závod "24 hodin na Lysé hoře" mezi ně určitě patří. Naběhat za den 100 km s převýšením 6400 metrů bylo letos naše maximum, ale není všem dnům konec, že.
Iva Děcká
Měla bych začít běhat – za týden mám první závod…
...aneb běhat umí přece každý. Tak trochu běžecké sci fi, které není radno napodobovat. Náš běžecký začátek byl opravdu divoký a jsme rády, že jsme ho přežily s dcerou ve zdraví.
Iva Děcká
Dovolená v Zermattu aneb cesta tam a zase zpátky
Povídání o tom, jak jsme zase jednou jeli podle GPS, jak /ne/ vylézt na Matterhorn s dvouletým synem, jak se vyhnout českým dálnicím o víkendu a uvíznout na dálnicích ve Švýcarsku a o jednom velkém překvapení...
Iva Děcká
Z Ostravy do Olomouce a zpět na in line bruslích za dvanáct hodin
Opět jsem neposlechla sebe samu, a ačkoli jsem se loni po závodě dušovala, že už NIKDY neabsolvuji podobnou akci, šla jsem do toho znova, znova jsem potila krev, znova jsem plakala radostí a stejně jako loni si vše parádně užila.
Iva Děcká
Island 2015 - III. "Povinná" prohlídka
Zlatý okruh alias Golden Circle - jako klasika a povinná návštěva. První stesky po synovi... Pobyt na Islandu pokračuje a je nám fajn.
Iva Děcká
HREJ! Hoď tu malou skleněnou kuličku…
V životě je člověk párkrát sražen na kolena a někdy úplná maličkost stačí k tomu, aby se zase vrátil do hry.
Iva Děcká
Island 2015 - II. ... a jsme na místě
Příliš těžká zavazadla do letadla, přistání jako na Měsíci, mlha přede mnou i za mnou, prohlídka Reykjavíku aneb dovolená začíná a s ní i náš nekončící úžas nad krásou této země.
Iva Děcká
Island 2015 - I. Začátek cesty
Rodinné "povídání" o krátké cestě do krásné země doplněný o praktické cestovatelské informace. Island země ohně a ledu, země stále se měnícího počasí, země přírodních krás nevídaných rozměrů. A země, kde jsem zapomínala zavírat pusu úžasem.
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 581x