Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Měla bych začít běhat – za týden mám první závod…

...aneb běhat umí přece každý. Tak trochu běžecké sci fi, které není radno napodobovat. Náš běžecký začátek byl opravdu divoký a jsme rády, že jsme ho přežily s dcerou ve zdraví.

    Je neděle 22.6.2014 a já si jako vždy dávám svých pár okruhů na „in lajnech“ okolo Olešné. Hned při prvním okruhu si všímám reklamní plachty s upoutávkou na závod Run Tour v Ostravě, který se koná přesně za týden v sobotu 28.6.2014. Ve druhém kole své jízdy dočtu celý text, ve třetím a čtvrtém kole zpracovávám informace a při posledním průjezdu jsem rozhodnuta – poběžíme s dcerou tenhle závod, přece běhat umí každý a těch 5 km je jako nic. Nejsme teď sice moc ve formě, já 8 měsíců po porodu a stále kojící, dcera má za sebou vypětí v podobě přijímaček na střední školu a srovnává se s výkyvy nejen nálad v rámci své puberty… No alespoň přijdeme na jiné myšlenky.

    Dcera je samozřejmě pro a hned se hlásíme do závodu na 5 km a okamžitě si připravujeme tréninkový plán na následující týden – v pondělí si dáme 5 km okolo Olešné, ve středu si dáme 5 km okolo Olešné a v sobotu si dáme závod, to půjde. Ve skříni najdu běžecké boty z doby, kdy jsem se pokoušela v rámci hubnutí i běhat /je to tak 7 let zpět/ a vybírám si oblečení k závodu – tričko prý dostaneme, tak jen kraťásky na parádu a ponožky nějaké bavlněné pěkné.

    V pondělí kvečeru vybíháme na okruh, kupodivu se mi osobně běží dobře, nepociťuji žádnou únavu, oběhneme jedno kolo v délce 5 km a vracíme se domů. Druhý den trochu cítím lýtka ale žádná tragédie. Totéž zopakujeme ve středu, zase běžíme 5 km. Nutno podotknout, že nemáme žádnou běhací aplikaci v mobilu, žádný běžecký styl, žádné kompresní podkolenky ani funkční oblečení a jsme bez zkušeností jen s obrovským nadšením a chutí závodit.

    Blíží se sobota – cvičně si zaběhnu v pátek večer ještě ca 3 km okolo domu, povečeřím “lehký“ květákový koláč s houbami /toto jídlo se mnou pak poběží celý závod/ a připravím se k výjezdu.

   V sobotu se řádně před výkonem nasnídám /smažená vajíčka/, dopoledne nakojím syna a alou na start. Přijíždíme 11:30, vždyť se startuje až ve 12 přece, tak nač spěchat.  Divíme se, kolik je tady lidí a všichni klusají a rozcvičují se nebo tak něco. My máme jediný cíl najít před startem záchod  a upevnit si startovací číslo, z něhož já obratem strhávám měřící čip a chci si ho „někam“ upevnit než mne kolemjdoucí upozorní, že čip musí zůstat přilepený na čísle, takže odteď  hledám WC a lepící pásku současně. Trička nakonec nemáme, jelikož jsme se hlásily na poslední chvíli a tak musím běžet v tom svém bavlněném.

    Startujeme. Necháváme se zcela pohltit závodní atmosférou a dereme se do čela závodu za nejrychlejšími běžci. Začátek je ještě ke všemu do mírného kopce, k tomu šílené vedro a naše šílená rychlost… Co se to děje. Ani ne po kilometru mne začíná bolet pravé lýtko, strašně bolet, snažím se běžet, ale nejde to. Musím stát – dceru povzbuzuji, ať běží dále, i když i ona má už obličej zkřivený bolestí – píchá ji v boku. No aby ne, v autě jsme si před závodem daly mňamku a řádně ji zapily. Já bouchám do lýtka a snažím se běžet, chvíli to jde, pohybujeme se již velmi pomalu, dcera se drží za bok a já kulhám. Pomalu se propadáme ve startovním poli. Po třetím kilometru mne začíná bolet i druhé lýtko a opravdu už běžím jen silou vůle, dceru sice v boku nepíchá, ale prostě už nemůže. Chvíli jdeme a nabíráme síly před finišem v areálu, kde přece musíme běžet, ať diváci vidí…

    A viděli teda – do areálu dobíhám stylem hopsajícího postřeleného zajíce, dcerka funí jako lokomotiva, obě jsme červené jak rajčátka a vidíme jen mlhu a v ní se rýsující cílovou bránu. Nasadíme nejvyšší možné tempo a probíháme cílem ruku v ruce, zastavujeme a najednou slyšíme: „Holky to není cíl, ještě asi 300 m, to je jen brána sponzora, utíkejte dále!“  To, co mi proletělo hlavou za slova a nadávky, se nedá publikovat, znovu se rozbíhám, no rozbíhám, spíše se pokouším udělat rychlejší krok, dcera na tom taky není nejlépe…  nějak se dostáváme do cíle. Partner mi později řekl, že si myslel, že nedoběhneme, že jsme vypadaly, že padneme. Máme sice medaili, já ale nemůžu téměř chodit a dceři se točí hlava. Okolo se lidí smějí a já si nejsem jistá, komu…

    Po pár minutách najednou jako by se bolest ztratila, je mi úžasně, začínám se taky smát, uvědomuji si, že jsem to dokázala, že jsem doběhla svých prvních pět kilometrů v závodě a to i s dcerou, jsem pyšná i na čas – tehda mi přišlo 31 minut perfektních. Vznášíme se s dcerou po areálu a živě probíráme dojmy z trati. Jsme šťastné…

    PS: Další týden jsem nemohla chodit a zapřísahala jsem se, že už nikdy nic nepoběžím. Dnes, po více než roce, běháme s dcerou obě stále a přidal se i partner. Samozřejmě, že běháme již mnohem „odpovědněji“ a zdravěji a na náš první závod vzpomínáme s úsměvem, i když tehda to moc bolelo.

Autor: Iva Děcká | sobota 26.9.2015 20:10 | karma článku: 7,44 | přečteno: 291x
  • Další články autora

Iva Děcká

Závod LH 24 bílé peklo vedoucí do ráje

Po roční pauze opět na startu a po měsíci od závodu „pár“ řádků o těchto, tentokrát více než kdy jindy, náročných 24 hodinách „v kopci“. Bylo to peklo... I když s odstupem času už celé bílé peklo vychladlo...

1.3.2019 v 23:08 | Karma: 16,03 | Přečteno: 478x | Diskuse| Hobby

Iva Děcká

Vltava Run 2017 aneb můj víkend s kinetózou

Po roce jsem se opět postavila na start štafetového závodu ze Šumavy do Prahy vedoucího podél Vltavy, kde celkem naběháme 360 km ve 12 osobách,. Ano, je to závod i o běhání, ale také o přejíždění autem z předávky na předávku...

21.5.2017 v 9:39 | Karma: 13,49 | Přečteno: 207x | Diskuse| Sport

Iva Děcká

LH 24 podruhé aneb loni jelen a letos mžitky před očima

Také letos jsme se museli vrátit na „místo činu“ a zkusit opět posunout své limity. Extrémní závod LH 24 má své kouzlo a jakmile vám jednou učaruje, nelze mu odolat. Běhat 24 hodin na vrchol Lysé hory a zpět, to je prostě výzva.

27.1.2017 v 18:08 | Karma: 15,61 | Přečteno: 371x | Diskuse| Sport

Iva Děcká

Valašský hrb 2016 - sem tam nějaký frk či drb…

...přijet, běžet, prožít, vidět a SLYŠET... Tak trochu neběžecky o běžecké akci aneb člověk si musí závod užívat všemi smysly... Žádný z uvedených rozhovorů nebyl cílený a připravený, prostě je to tak, jak nám huba narostla.

31.5.2016 v 15:22 | Karma: 16,32 | Přečteno: 497x | Diskuse| Hobby

Iva Děcká

Vltava Run aneb cesta tam a zase zpátky (s trochou nadsázky)

Jsou závody, kde jsou dva páry běžeckých bot méně důležité než rezervní klíč k doprovodnému autu, závody, na kterých se nesmí sejít „blbá“ parta, ale hlavně závody, které jsou prostě BÁJEČNÉ...a to VLTAVA RUN určitě je...

17.5.2016 v 14:01 | Karma: 11,61 | Přečteno: 765x | Diskuse| Hobby

Iva Děcká

LH 24 - "lehké" povídání o těžkém závodě a jelenovi na trati

Jsou závody, které člověk vyhraje už tím, že doběhne do cíle a extrémní zimní závod "24 hodin na Lysé hoře" mezi ně určitě patří. Naběhat za den 100 km s převýšením 6400 metrů bylo letos naše maximum, ale není všem dnům konec, že.

30.1.2016 v 21:49 | Karma: 10,62 | Přečteno: 447x | Diskuse| Hobby

Iva Děcká

Dovolená v Zermattu aneb cesta tam a zase zpátky

Povídání o tom, jak jsme zase jednou jeli podle GPS, jak /ne/ vylézt na Matterhorn s dvouletým synem, jak se vyhnout českým dálnicím o víkendu a uvíznout na dálnicích ve Švýcarsku a o jednom velkém překvapení...

26.9.2015 v 17:55 | Karma: 11,75 | Přečteno: 580x | Diskuse| Cestování

Iva Děcká

Z Ostravy do Olomouce a zpět na in line bruslích za dvanáct hodin

Opět jsem neposlechla sebe samu, a ačkoli jsem se loni po závodě dušovala, že už NIKDY neabsolvuji podobnou akci, šla jsem do toho znova, znova jsem potila krev, znova jsem plakala radostí a stejně jako loni si vše parádně užila.

18.8.2015 v 13:58 | Karma: 12,14 | Přečteno: 412x | Diskuse| Hobby

Iva Děcká

Island 2015 - III. "Povinná" prohlídka

Zlatý okruh alias Golden Circle - jako klasika a povinná návštěva. První stesky po synovi... Pobyt na Islandu pokračuje a je nám fajn.

8.6.2015 v 21:33 | Karma: 8,91 | Přečteno: 449x | Diskuse| Cestování

Iva Děcká

Paní, chybí Vám čtyři klienti!

(Ne)veselé zážitky turistického průvodce z cest po Evropě. Fakt jsem jim říkala, která loď pluje na Sardinii...

4.5.2015 v 10:31 | Karma: 22,39 | Přečteno: 1412x | Diskuse| Cestování

Iva Děcká

HREJ! Hoď tu malou skleněnou kuličku…

V životě je člověk párkrát sražen na kolena a někdy úplná maličkost stačí k tomu, aby se zase vrátil do hry.

2.5.2015 v 10:33 | Karma: 5,74 | Přečteno: 256x | Diskuse| Ostatní

Iva Děcká

Island 2015 - II. ... a jsme na místě

Příliš těžká zavazadla do letadla, přistání jako na Měsíci, mlha přede mnou i za mnou, prohlídka Reykjavíku aneb dovolená začíná a s ní i náš nekončící úžas nad krásou této země.

1.5.2015 v 22:40 | Karma: 13,59 | Přečteno: 1111x | Diskuse| Cestování

Iva Děcká

Island 2015 - I. Začátek cesty

Rodinné "povídání" o krátké cestě do krásné země doplněný o praktické cestovatelské informace. Island země ohně a ledu, země stále se měnícího počasí, země přírodních krás nevídaných rozměrů. A země, kde jsem zapomínala zavírat pusu úžasem.

1.5.2015 v 14:15 | Karma: 10,35 | Přečteno: 868x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 14
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 581x
Mladá tělem i duchem, vystudovaná vysokoškolačka, aktivní sportovkyně /běh/ a milovnice psů, normální žena a maminka dvou dětí. No ačkoli mí přátelé si myslí, že jsem sem spadla z oblaků a nejsem úplně normální, tak nevím...