Nasmiala som sa, ale určite to je sranda až teraz, keď ste to prežívali, asi Vám do smiechu nebolo. Ja organizujem zájazdy pre kolegov a tiež je to niekedy o nervy, celý autobus čaká na dvoch ľudí, ktorí si v pohodičke dávajú klobásku, kým sa na nich nevletí, tak sa proste nepohnú :-). Chvalabohu, zatiaľ sme nikoho nikde nezabudli, ale jeden kolega v jednom nemeckom zámku spustil alarm, pretože sa celou váhou oprel o biliardový stôl, ktorý bol ohradený červenou šnúrkou a na ktorom bola cedulka s preškrtnutými rukami (Nedotýkať sa). Vôbec neviem, ako sa tam dostal, ale nejak sme ho nestihli zachytiť, aby neliezol tam kam nemá...Niektorí ľudia proste nechápu značenie :-). Pán už sa ale snažil celý zvyšok zájazdu o neviditeľnosť a tiež sa z neho stala "hodná ovečka", pretože nás skoro zo zámku všetkých vyviedli...Teraz už tiež na to spomínam s úsmevom...

Na tohle bych teda nervy neměla.Zlatá ordinace.

Také se občas divím, jak se to dalo zvládnout někdy.

Děkuji za dobrý článek, docela jsem to s Vámi prožil. Já jsem si ve skupině vyčlen'oval "reptaly" a "pomocníky". Reptalové na všem něco najdou, přesně jak to píšete. Vždycky je tam aspon' jeden. Pomocníci rádi pomůžou a vyplatí se jim dovolit třeba něco zorganisovat, nebo se starat o někoho slabšího. Když jim člověk přenechá trochu samostatného rozhodování a dá jim důvěru, může to být velká úleva. Zpravidla se oba typy vynoří hned při cestě. Ten druhý je mnohem příjemnější. Však to znáte. Přeji pohodové cestování !  

Děkuji Vám za komentář. Skupina pomocníků se u mne vždy vytvořila hned na počátku zájezdu, asi jako ženě se mi snažili někteří muži /většinou samostatně cestující/ pomáhat a "být blízko" pořád  Máte pravdu v tom, že občas pomohli v situacích, kdy už člověk fakt ztrácel naději a byli fajn. Krásné dny přeji z hor